Cez zimu som plánoval pár cieľov, ktoré by som cez leto na mojom varadere rád navštívil. Boli to Sicília, Rumunsko, Estónsko a Alpy. Prvé dva plány mám za sebou. Tak som sa po dlhšej úvahe rozhodol, že sa s vami podelím s pocitmi a zážitkami aj keď nemám spisovateľské črevo. Hádam to nejako prelusknete.

Na začátku července vyšel státní svátek tak dobře, že víkend prodloužil o další dva dny volna. Za týden mě sice čekala dovolená ve Švýcarsku, ale říkal jsem si, že sezóna je příliš krátká na to, abych takovou příležitost nevyužil a někam nevyrazil. Napadlo mě projet Slovensko a proto jsem oslovil kamaráda Feliku, zda by nějakou zajímavou vyjížďku nenaplánoval. S nadšením se toho ujal a můžu říct, že se mu to opravdu povedlo!

Plánujem cestu do východnej časti Švajčiarska ( St.Moritz, Andermat, Belinzona, Splugenpass ) + časť Talianska a hľadám niekoho kto by so mnou absolvoval týždňovú cestu. Na požiadanie zašlem plánovanú trasu.

Zdar cestovatelé :-) . Hledám nějakého dobrodruha, který se nemá strach vydat do Albánie a okolních zemí. Už pár roků cestuji a letos jsem měl vyrazit taky, bohužel se mi to nepovedlo z důvodů poruchy motorky a ještě, že nikdo nechtěl jet se mnou. Najde se někdo kdo by jel ? Ujedeme cca do 5000 km a projedem krásnou přírodu.

Předpověď počasí na neděli 13. dubna zněla pro příznivce motorek skvěle, a tak jsem se domluvili s kolegou, že bychom vyrazili na malou projížďku. Manželku zaujala při internetovém brouzdání přírodní scenérie Českého Švýcarska z německé strany a tak padla volba, že bychom se tam mohli podívat.

Tibet - země osobitých lidí, mystického kouzla, věčných poutníků a tajemného buddhismu - mne lákal odjakživa. Doslova jsem hltal knihy jako Sedm let v Tibetu, Cesta Pařížanky do Lhasy nebo Himalájští tygři. A tak poté, co jsem projel na legendárním motocyklu Royal Enfield indický Himaláj a Nepál, byl Tibet dalším logickým pokračováním.

Letošní svátek osmého května vyšel na čtvrtek a tak jsme s manželkou chtěli využít nabízenou možnost být čtyři dny doma a vyrazit někam na motorce. Vždycky jsme Dolomity jen tak prolétli a tak jsme se rozhodli tentokrát se tam vrátit. Předpověď počasí byla více než slibná a tak jsme vyrazili již ve středu ve 14:30hod.

Den 10., pondělí, 2.7. 2007, 72441 – 72638, 197 km

V noci leje, takže když v sedm vstávám, je mi jasné, že teď rozhodně balit nebudu. Čekáme asi do devíti, jestli se to nezlepší a opravdu, přestává hustě pršet a je z toho spíše jen takový lehký deštíček. Snídani se děláme pod markýzou vedle stojícího neobydleného karavanu, přístřeší s nám sdílejí dva Němci, jeden na starším K1100RS a druhý na čtyřventilovém R1100RT. Trochu kecáme, chlapci umí anglicky.

Den 5., středa 27.6.2007, 71838 – 72002, 164 km

Ráno se vyhrabáváme asi v deset a jedeme směrem do průsmyku Mont Cenis. Ten se nalézá ve výšce cca 2081m a je zajímavý tím, že se v něm nachází přehrada Lac du Mont Cenis. V jejích vodách zůstalo část řetězce italských opevnění, kterými se pro změnu chránili proti Francouzům. Přece jenom je to široko daleko nejpohodlnější cesta přes hory.

V roce 2007 jsem plánoval tři cesty: s Bertíkem do Piemontu na endurech, s Jirkou Bašným do Rumunska a s Danem do Francie na maginotku. Nakonec tomu osud chtěl, že zůstalo jenom u té cesty poslední a i u té jsem hodně dlouho nevěřil, že se uskuteční. Já jsem byl ready, ale Danova „Dračice“ FJRka ještě týden před cestou nejezdila.