 NAD nám odeslal(a) následující článek: "V neděli, když v Letohradě opět zuřila Kopečková pouť, jsme naplánovali cestu na přehradu Švihov na Želivce, kde se nacházejí torza dálničních mostů vystavěných ještě před zatopením údolí. Mosty se stavěly jako prvopočátek dálnice v letech 1939 – 42 a k jejich využití nikdy nedošlo.
!! Historii mostů si můžete přečíst zde !! 
Pro větší délku tohoto výletu, byl stanoven odjezd už na 9 hodinu ráno. Na tradiční místo srazu – benzinku v Letohradě dorazili: Vyjeli jsme nejkratší cestou na Chrudim a odtud jsme odbočili na přehradu Seč, abychom jen tak zbůhdarma neminuli toto vodní dílo v Železných horách. Cesta na Sečskou přehradu se krásně klikatí jak vertikálně, tak horizontálně, asfalt je dobrý, příroda krásná, tak pohodu trochu kazil akorát nárazový vítr odcházející fronty. 
Po nezbytné fotodokumentaci na hrázi Seče jsme se rozhodli navštívit meteorologa Pepu, který spolu se svoji manželkou, byl na oslavě padesátin svého švagra ve vesnici Čihošť. Jeli jsme proto zase krásnými silničkami Železných hor na Golčův Jeníkov a dále na Leštinu, kde jsme odbočili na Čihošť. Ve vesnici Dobrnice byla u odbočky na Čihošť značka „slepá ulice“, ale když člověk, kterého jsme se v další vesnici ptali na cestu nevěděl o žádném omezení, vyjeli jsme plánovaným směrem. V Hroznětíně na nás však čekalo překvapení v podobě chybějícího mostku a nad jámou stojícího bagru. Protože jsme se nechtěli vracet, museli jsme použít lávku pro pěší z panelu položeného přes potok. Naše stroje i jejich vodiči tuto vložku bez problému zvládli a my jsme mohli dále pokračovat v původní cestě. 
V Čihošti jsme našli Pepu a jeho rozvětvenou rodinu, byli jsme pohoštěni narozeninovým gulášem a poučeni o tom, že v Čihošti, kromě komunisty zneužitého zázraku s křížem v kostele, je i geografický střed Česka. Čihošští chtějí na tomto místě vystavět obelisk, ale nedaří se jim dojednat majetkové vztahy, neboť uvedený bod se nachází na soukromém pozemku. To jsme brzy zjistili, když jsme ke čtyřem železným tyčkám museli jet přes brambořiště. Ale co by člověk neudělal proto, aby se postavil na místo, kde se kolem něj točí celé Čechy. 
Po zdokumentování místa jsme pokračovali směr Ledeč nad Sázavou a Zruč nad Sázavou, opět po krásných vlnivých silnicích. Ve Zruči jsme odbočili na Nesměřice, které jsou pod sypanou hrází přehrady Švihov a podél hráze jsme vyjeli zase na břeh přehrady a po něm do vesnice Hulice, odkud se dá dostat k dálničním mostům. Přehrada na Želivce totiž slouží jako zásobárna pitné vody, je všude zákaz vstupu a tudíž cesta k mostům není nijak značena. Po dvou dotazech místních a navigaci mladého tatínka s kočárkem, jsme najednou z lesní cesty zahlédli monumentální mostovku většího z mostů a cestičkou pro lesní zvěř jsme sjeli až na břeh, kde mostovka začínala. 
Prošli jsme se po obrovské ploše mostu, na jeho konci se podívali do vody přehrady, nafotili pár snímků a objeli jsme kopec k menšímu mostu. 
Po obhlídce i této menší stavby jsme si to namířili nejkratší cestou k domovu. Ještě jsme v Podhořanech zastavili v motorestu na jídlo, kávu a zmrzlinu. Dál jsme však nejeli po frekventovaných silnicích, ale Chrudim jsme objeli přes Prachovice a pak už nás čekala Choceň a dobře známá cesta přes Hemže a Libchavy do Letohradu. Město bylo ještě uzavřeno kvůli pouti, tak jsme použili objížďku přes koupaliště a poté co Dušan doma naložil Soňu, vyjeli jsme ještě do Pastvin na Billovu chatu, kde nás Hela pohostila vynikajícími pouťovými koláčky a kávou. Celá cesta dala 350km a 8 hodin i s přestávkami NAD "
|
