Letošní svátek osmého května vyšel na čtvrtek a tak jsme s manželkou chtěli využít nabízenou možnost být čtyři dny doma a vyrazit někam na motorce. Vždycky jsme Dolomity jen tak prolétli a tak jsme se rozhodli tentokrát se tam vrátit. Předpověď počasí byla více než slibná a tak jsme vyrazili již ve středu ve 14:30hod.

První den bychom chtěli dojet alespoň někam do Rakouska a najít tam ubytování na jednu noc. Na bývalém hraničním přechodu Svatý Kříž tankujeme a v 15:40 vyrážíme na dálnici směr Mnichov. Cesta ubíhá celkem rychle, ale po příjezdu do Mnichova chytáme neuvěřitelnou dopravní zácpu. Bavoráci se vracejí z rachoty domů a na silnici je to znát. Cesta se nám tedy dost prodlužuje neustálým popojížděním. Po průjezdu bavorskou metropolí najíždíme na dálnici směr známé středisko Garmisch- Partenkirchen. Tady jsme se původně chtěli dát doleva na Parterkirchen a dál na Insbruck, ale nakonec jsme zvolili nám známou trasu do Ehrwaldu. Je to sice kousek zajížďka, ale trasu známe a já potřebuji tankovat. V Rakousku je benzín o 20-30centů lacinější než v Německu. Kousek před Ehrwaldem je nová benzínka a tak tankuji již téměř prázdnou nádrž. Je už 20 hodin a rádi bychom sehnali nějaké to ubytování. Projíždíme pomalu Ehrwaldem, abychom po chvilce našli příjemný penzion. Za 20€ na osobu a noc se snídaní se zde ubytováváme s výhledem na alpské kopce. Dáváme si k večeři chleba s paštikou a bílé vínko na dobrou noc.

Dnes jsme ujeli 462km

Tankováno 23,01l za 30,35€

Ráno vstáváme v 7:30 do nádherného slunečného dne. Po opravdu vydatné snídani vyrážíme přes Fernpass, který se jezdí dost špatně, protože je tady značný provoz kamionů, do Nassereith, kde odbočujeme vlevo a přes Telfs a Zirl přijíždíme do Innsbrucku. Silnice do Innsbrucku vede pěknou alejí právě rozkvétajících stromů podél letiště a nemocnice, kde se léčil i náš bývalý prezident Václav Havel.

Z tohoto zimního střediska najíždíme na „starou“ Brennerskou silnici a stoupáme za občasného parádního výhledu na Brenner. Tady ještě dotankovávám nádrž, jelikož v Itálii je benzin opět o něco dražší než v Rakousku. Tankuji 6l benzinu za 8,-€ a po malé přestávce sjíždíme dolů směr Vipiteno. Před námi je silnice vedoucí pěkným údolím. Dojíždíme nějaké Němce na Goldwingu, nechám jej, aby jel chvilku před námi, abych se mohl trochu pokochat nádherou tohoto motocyklu. Cesta poněkud zpomalí, jede se dost vesnicemi, kde je spousta semaforů a na každé křižovatce mimo vesnice je snížená rychlost na 70km/h. Po příjezdu do Ponte Gardeny odbočujeme doleva a projíždíme tunelem. Po jeho projetí začíná silnice stoupat parádními serpentinami do ráje Dolomit.

Je nádherné počasí, na sluníčku ukazuje teploměr 25st.C a tak vůbec nevadí, že v okolí silnice přibývá sněhu. Asfalt je od slunce již dost ohřátý, tak nemám obavy o adhezi pneumatik a užívám si nádherných zatáček. Přijíždíme do Passo di Sella (2244m.n.m). Zastavujeme, abychom si chvilku odpočinuli a vstřebali tu krásu okolí. Je prima, že ještě není sezona a tak je tu jen pár německých důchodců autobusem a dva páry na motorkách. V letní sezoně zde není kam postavit motorku, jak je tu narváno. Uděláme pár fotek a pomalu vyjíždíme do údolí. Přijíždíme na křižovatku, doleva na passo Pordoi a Ararabbu, ale my se dáváme vpravo a projíždíme Canazei, Mazzin a v Pozza di Fassa, odbočujeme doprava směr Bolzano. Je 16:00hod a my ve městečku Weischnofen hledáme ubytování. Jsme v oblasti jižního Tyrolska a není tedy problém domluvit se německy. Nacházíme penzion ve stráni na městečkem a tak se zde ubytováváme za 22€/noc/os se snídaní. Domlouváme přenocování na dvě noci, abychom mohli zítra projet Dolomity jen na lehko. Motorku můžeme dát do obrovské garáže, která je pod celým domem. Chvíli si dáme pohov a pak vyrážíme na malou procházku po okolí. K večeři si dáváme Pražskou šunku v konzervě, k tomu Gambrinus v plechovce a večer pak dobré místní červené. Jdeme poměrně brzy spát.

Dnes jsme urazili 259km

Opět skvělá snídaně je připravena již v 7:45hod a tak plně nasyceni vyrážíme. Máme v plánu prohlédnout si Marmoládu (nejvyšší hora dolomit 3 343m.n.m.) a projet průsmyky v okolí Arabby. Jedeme tedy opět přes Mazzin a v Canazei se na kruhovém objezdu dáváme vpravo a šplháme do Passo Fedaia. Opět bezchybné serpentiny a po chvilce stoupání se po levé straně objevuje hráz jezera Lago di Fedaia. Přibrzdím a dávám se po jeho hrázi na druhou stranu. Po přejezdu hráze přijíždíme k sedačkové lanovce, která je bohužel již mimo provoz. Posmutněle se tedy otáčím, jedu zpět po hrázi, na jejíž konci vjíždím zpět na hlavní silnici po které pokračuji podél zamrzlého jezera a zastavuji až u domu na kterém je napsáno passo di Fedaia. Vedle je kabinová lanovka, která je také bohužel již mimo provoz.

Tak Marmoládu bohužel neuvidíme. Je to daň za to, když člověk jede po hlavní lyžařské sezoně a ještě před letní sezonou. V tomto období je sice všude málo lidí ale je také vše zavřeno. Usedáme na motorku a vydáváme se do údolí do vesničky Rocca, tady odbočujeme vlevo a jedeme po jakési boční, ale moc pěkné silnici. Po pár kilometrech přijíždíme k silnici S48 kde odbočuji vlevo směr Arabba. Z tohoto horského městečka vede opravdu pro motorkáře parádní silnice stoupající do sedla passo Pordoi.

Passo je opuštěné a tak trochu smutné. Vydáváme se po silnici k hrobu padlých německých vojáků z druhé a zejména z první světové války. Přijíždíme na malé parkoviště, domek u něj je zamčený a je zde napsáno, že mají dovolenou. Vydáváme se pěšky po cestě k rotundě. Mohutné dveře dovnitř jsou otevřeny a tak si to jdeme prohlédnout. Je to zvláštní pocit. Dole na úpatí je zeď silná tak 6m. Procházíme malou chodbou. Uvnitř je uprostřed jakýsi katafalk na kterém jsou věnce se stuhami a pak je tam ještě jakýsi ochoz, kde jsou vyobrazeny siluety vojáků a pod každou siluetou jsou opět věnce. Na stropě rotundy je vyobrazena Německá orlice. Z první světové války je tady pohřbeno 8 582 vojáků a z druhé války je tady pohřbeno 849 vojáků.

Po prohlídce hřbitova jdeme k motorce, a jedeme zpět do Arabby. Tady odbočujeme doleva a jedeme přes Passo di Campolongo do města Covara. Tady je normálně možné jet vlevo a přes Passo di Gardena objet masív Dolomit dokola, ale bohužel Passo di Gardena je uzavřeno a my pokračujeme vpravo do La Vila Stern, kde odbočujeme vpravo a přes Passo di Valparola přijíždíme na Passo di Falzarego.

V této části Dolomit je možné objet jakousi osmičku a projet tak značnou část průsmyků v této oblasti.

My tady odbočujeme vpravo a sjíždíme dolů do Andraz a dál přes Masare do Cencenighe Agordino, kde odbočuji vpravo a přes Passo di St. Pellegrino sjíždíme do Moeny. Tady tankuji plnou nádrž 20,65litrů za 30,00€. Projdeme se po malém centru města kde je vše zavřeno. Je 14:30hod a Italové mají pauzu. Z Moeny jedeme po silnici č. 48 přes Predazzo do Cavalese, kde odbočujeme doprava a přes Passo di Lavazze sjíždíme do Ponte Nova. Jelikož máme ještě čas, tak se tady dáváme doleva a jedeme se podívat do Bolzana. V Bolzanu je neuvěřitelný provoz, strašné vedro a tak si zde dáváme u pravých turků Kebab (nic moc) a jedeme zpět do místa našeho azylu. Je téměř 18hodin a tak se vydáváme s manželkou do místní pizzerie, kde si chceme dát večeři. Jaké bylo naše překvapení, když číšnice zjistila, že mluvíme Česky povídá: jé vy jste z Čech? Já také. Byla tam holčina vydělávat €ura ale moc se jí tam nelíbilo a těšila se zpět do Prahy.

Po večeři a malé procházce jsme si dali opět lahvinku, probrali krásné zážitky a šli si příjemně unaveni lehnout.

Dnes jsme najeli 290km

Ráno jsme po snídani sbalili všechny věci a po rozloučení s velmi příjemnou a vstřícnou majitelkou jsme se vydali k domovu.

Trasa vedla do Bolzana odtud po sinici č.12 na Brenner a po naší důvěrně známé „staré Brennerské“ dolů do Innsbrucku. Tady jsme v Zirlu odbočili doprava. Ještě na rakouské straně v Seefeldu tankuji plnou nádrž (13,98l za 19€) a přes Mittenwald sjíždíme k pohádkovému jezeru Walchensee a dál k jezeru Kochelsee. Tady jsme posvačili zakoupené housky se salámem a po krátké pauze jsme se pořádně oblékli zamířili na dálnici GA-PA – Mnichov a dál po dálnici na Svatý Kříž. Tankuji plnou nádrž (24,29l za 765,10Kč) a pokračujeme do Chebu, Karlových Varů a domů. Domů přijíždíme v 18hodin.

Dnes jsme najeli 625km

Celkem jsme najeli 1 636km a průměrná spotřeba FJR – ka byla 6,08l/100km. Spotřeba vychází poněkud vyšší, ale je to daň za dálnici, na které jezdím rychlostí 170 – 200km/hod, jelikož mne dálnice absolutně nebaví a chci být z ní co nejrychleji pryč. Při takovéto rychlosti schroupne FJR trochu víc a tak se zvedne průměrná spotřeba.

Jarní Dolomity jsou určitě nádherné a stojí za to se tam podívat. Lidí moc nikde není ale je třeba počítat s tím, že právě v této době mohou vzniknout trochu problémy třeba s ubytováním.

Mnoho super km

                                                                                                      Jirka-FJR