Na začátku července vyšel státní svátek tak dobře, že víkend prodloužil o další dva dny volna. Za týden mě sice čekala dovolená ve Švýcarsku, ale říkal jsem si, že sezóna je příliš krátká na to, abych takovou příležitost nevyužil a někam nevyrazil. Napadlo mě projet Slovensko a proto jsem oslovil kamaráda Feliku, zda by nějakou zajímavou vyjížďku nenaplánoval. S nadšením se toho ujal a můžu říct, že se mu to opravdu povedlo!

V pátek dopoledne jsem vyrazil k Felikovi do lázeňského městečka Dudince, které se nachází na jihu Slovenska, bezprostředně u hranic s Maďarskem. Lázně nemají o hosty nouzi, ale prý už to není, co v dobách nedávno minulých... Jelikož patřím mezi milovníky minerálek, byla pro mě velkým lákadlem minerální voda, která zde pramení. Má takové jakoby „vaječné“ aroma, mě velmi chutnala (jinak chutná asi 1 z 9 motorkářů :-) ). Podobnou mají prý jen ve francouzském Vichy.

Ten kopec vytovřila tekoucí minerálka

Místní výčep

Ubytoval jsem se v turistické ubytovně Klost (12€/noc), která nabízí bezpečné parkování pro motorku.

V sobotu jsme vyrazili brzy ráno. Jako batůžky se k nám přidali Felikova manželka -paní Colombová a dcera Linda. První krátkou zastávkou byla malá obec Praha. Kromě té cedule tam nebylo nic zajímavého a ideálním dopravním prostředkem na silnici, která tam vedla, by byl asi tank... :-)

Opravdu Praha

Následovala návštěva Dobšínské ledové jeskyně. Jeskyně je nádherná, bohužel vstupné 7€/os (za povolení fotit dalších 10€) nám připadalo nepřiměřeně vysoké.

Jako ideální místo na polední siestu se nabízela louka s altánkem, hned u pramene Hronu. Ten, je volně přístupný, voda vyvěrá ze země a dá se i pít.

Nejvýše položená klasická železnice

Brr.. ta je studená

Pramen Hronu

Otis už nefoť a poď si zjesť rožok :-)

Dalším cílem byl Spišský hrad. Je viditelný už z velké dálky a opravdu mimořádně krásný. Docela nás překvapilo parkoviště pro moto zdarma a navíc nám nabídli úschovu věcí! Na hrad jsme se šli podívat jen na nádvoří, prohlídka interiérů nás nelákala. Ale i tak to stálo za to.

Spišský hrad

Pohled z hradu

Náměstí Prešov, zmrzlina byla výborná

Kam se to díváme? Už ani nevím :-)

Vrcholem toho dne bylo nepříliš půvabné městečko Stropkov. Paní Colombová tam má kamaráda Igora, který nám zajistil nocleh na zdejším internátě. Byl velmi přátelský a pohostinný, pozval nás i k němu domů a hostil nás jako nějakou delegaci. Na to, že je „vychodniar“, nebyl problém mu rozumět :-)

Ubytování na internátě

Najeto 450 km.

Nedělní ráno bylo docela chladné. Dukelský průsmyk odtud nebyl daleko, zastávku u památníku jsme zároveň využili ke snídaní. Je volně přístupný a kromě nás tam byli jen dva motorkáři z Jihlavy. Po cestě k památníku občas zahlédnete nějakou bojovou techniku.

Cesta k průsmyku

Snídáme

Čo fotíš len tie sochy, aj ja som tu! :-)

Cestu zpět Felika naplánoval asi 150 km přes území Polska. Bohužel nás tato trasa příliš nenadchla. Silnice nekvalitní a okolí jednotvárné, nezáživné... Příjemné zpestření nás čekalo ve městě Nowy Sacz. Zrovna tam probíhaly nějaké trhy, my jen obešli náměstí a dali si zmrzlinu.

Slovensko-Polská hranice

Princezna

Nezáživné Polsko po překročení slovenských hranic vystřídaly vrcholky Tater a pěkně kroucené silnice. Počasí bylo dokonalé, prostě kochačka....

To je u Červeného kláštera

Tatry

Ta je moje :-)

Tady prodávají výborný ovčí sýr

K závěru cesty nás jsme se ještě zastavili v Krupině u Felikovy matky, kde nás čekal guláš a příjemná společnost členů jejich rodiny.

U starkej

Fajn parta

Najeto 500 km.

V pondělí bylo na programu Maďarsko a jeho nejvyšší vrchol 1014 m. Vyrazili jsme až později, protože to k němu bylo jen 150km. Na začátku to byla pohodová jízda - Maďaři mají hlavní silniční tahy velmi kvalitní, ale jakmile se vydáte na nějakou okresku, je to katastrofa. Cestou jsem si říkal, že už nebudu nadávat na naše, proti tomuto ještě luxusní silnice!

Ve městě Gyöngyös jsme si dali pauzu na kratší prohlídku. Nejzajímavější tam bylo rozlehlé náměstí, kde nás Felika pozval na zmrzlinu.

Ako sa povie po maďarsky oriešková :-)

Kuk :-)

Nejvyšší vrchol už nebyl daleko. Silnice do kopců začala dobře, pěkně kroucené serpentiny a kvalitní asfalt. Zřejmě to byl „vyhlášený“ úsek mezi místními motorkáři. Netrvalo však dlouho a vozovka se proměnila v nebezpečný tankodrom...

Auta mají vjezd k nejvyššímu bodu zpoplatněný, my nic platit nemuseli. Z vrcholu není moc dobrý výhled, všude okolo jsou lesy a jen malý výsek dovoluje pohled na krajinu. Snad by byl zajímavější ze zdejší rozhledny. Na vstupné jsme neměli dostatek Forintů. Cesta dolů byla také velmi nekvalitní. Počasí se začalo kazit, další plánované místa už nedošlo a cestou domů nás zastihl déšť.

Nejvyšší kopec Maďarska 1014 m

Rozhledna a vysílač

Drsní motorkáři :-)

Najeto 250 Km.

Úterý bylo mým posledním den. Dopoledne jsem se ještě s Lindou zajel koupat do Bánk, asi 50 km vzdálené vesnice v Maďarsku, kde bylo pěkné jezero. Takových máme plno i u nás. Rozdíl byl však v tom, že tam nikde nebyl bordel, odpadky, petky... !

Já s princeznou :-)

Cestou domů jsem si říkal, jak nám to počasí krásně vyšlo. Bohužel 12 km před domovem mě přivítala silná bouřka, rychlostí 40 km/h jsem se ve zdraví došoural domů. Promokl jsem jak ještě nikdy předtím.... ale co, alespoň motorka se umyla :-)

Celkem najeto 2000 km + nezapomenutelné zážitky!

                                                                                                                                   OTIS