Víte co je to jet lag? To je tělesný stav, jenž se přihodí při rychlém přesunu mezi jednotlivými časovými zónami. Člověk nastoupí do letadla ráno a vyleze po 21 hodinách zase ráno na druhé straně planety. Země se vám rozhoupe pod nohama a vlní se pár dalších dnů. Jste takový malí upírci.

V minulosti jsme Švýcarskem vždy jen projížděli, byla to pro nás dosud neprobádaná země a proto jsme se letos rozhodli vyrazit právě sem. Nebylo to jen Švýcarsko, výlet byl lehce okořeněn návštěvou Itálie a Francie. Po roční přestávce jsme se opět sešli v tradiční cestovatelské sestavě, nováčky byli Petova (skoro) žena Martina a Pavel, který se vydal autem.

Letošní motodovolenou začínáme řešit už od Ledna. Domlouváme se s Michalem a nakonec díky němu vzniká krásný itinerář naší cesty, vytvořený v Map Source od Garmina. Na obrazovce to vypadá opravdu luxusně. V plánu je projet tyto státy: Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Černá hora, Albánie, Makedonie, Řecko, Itálie, Švýcarsko a Německo.

Cez zimu som plánoval pár cieľov, ktoré by som cez leto na mojom varadere rád navštívil. Boli to Sicília, Rumunsko, Estónsko a Alpy. Prvé dva plány mám za sebou. Tak som sa po dlhšej úvahe rozhodol, že sa s vami podelím s pocitmi a zážitkami aj keď nemám spisovateľské črevo. Hádam to nejako prelusknete.

Tibet - země osobitých lidí, mystického kouzla, věčných poutníků a tajemného buddhismu - mne lákal odjakživa. Doslova jsem hltal knihy jako Sedm let v Tibetu, Cesta Pařížanky do Lhasy nebo Himalájští tygři. A tak poté, co jsem projel na legendárním motocyklu Royal Enfield indický Himaláj a Nepál, byl Tibet dalším logickým pokračováním.

Letošní svátek osmého května vyšel na čtvrtek a tak jsme s manželkou chtěli využít nabízenou možnost být čtyři dny doma a vyrazit někam na motorce. Vždycky jsme Dolomity jen tak prolétli a tak jsme se rozhodli tentokrát se tam vrátit. Předpověď počasí byla více než slibná a tak jsme vyrazili již ve středu ve 14:30hod.

Den 10., pondělí, 2.7. 2007, 72441 – 72638, 197 km

V noci leje, takže když v sedm vstávám, je mi jasné, že teď rozhodně balit nebudu. Čekáme asi do devíti, jestli se to nezlepší a opravdu, přestává hustě pršet a je z toho spíše jen takový lehký deštíček. Snídani se děláme pod markýzou vedle stojícího neobydleného karavanu, přístřeší s nám sdílejí dva Němci, jeden na starším K1100RS a druhý na čtyřventilovém R1100RT. Trochu kecáme, chlapci umí anglicky.

Den 5., středa 27.6.2007, 71838 – 72002, 164 km

Ráno se vyhrabáváme asi v deset a jedeme směrem do průsmyku Mont Cenis. Ten se nalézá ve výšce cca 2081m a je zajímavý tím, že se v něm nachází přehrada Lac du Mont Cenis. V jejích vodách zůstalo část řetězce italských opevnění, kterými se pro změnu chránili proti Francouzům. Přece jenom je to široko daleko nejpohodlnější cesta přes hory.

V roce 2007 jsem plánoval tři cesty: s Bertíkem do Piemontu na endurech, s Jirkou Bašným do Rumunska a s Danem do Francie na maginotku. Nakonec tomu osud chtěl, že zůstalo jenom u té cesty poslední a i u té jsem hodně dlouho nevěřil, že se uskuteční. Já jsem byl ready, ale Danova „Dračice“ FJRka ještě týden před cestou nejezdila.

Jednoho srpnovýho večera si takhle uvědomujeme s klukama, že nám konec motosezony 09´ začíná sdírat paty a tak vymýšlíme ještě nějakej plán, jak vzít do zaječích. Napadlo nás projet hnedle začátkem září polské pobřeží a některé pozůstalosti z 2.svět. války. Začátek září už musel bejt pevnej, protože se mi začátkem října měl narodit synátor, tak jsme neměli na výběr.