Tak nám zase končí léto. Sic to bylo k poznání jenom zřídka, ale bohužel. Ke konci sezóny jsem se svezl poprvé na MINIBIKE a i když to má jenom pár udýchaných koníků pod plastovou kapotáží okamžitě jsem si ten stroj zamiloval. Hned se do toho uvrtal ještě jeden kamarád a v Praze další. Už jsme byli čtyři.

O závodu se dozvídám z netu a beru je spíš jako lákavou zajímavost, po příchodu domů a sdělení Pípovi je jasné, že to asi budem muset zkusit :-) Vzhledem k tomu, že venku sněží a zima je jak na Sibiři, jakákoli zmínka o ježdění, natož na okruhu, vyvolává nadšení. Při shánění parťáka naťukáváme DavaR1, ten posléze přijímá a tak se zařazujem mezi amatérské "šestky" do třídy supersport. Času se zdá víc než dost, na netu probíhají ostré diskuze profíci versus amatéři, obavy však nikdy nepřehluší natěšení na náš první "závod" (a původně plánovaný jediný, přece jen, ty zatracené peníze...), čas nakonec uteče tak rychle, že se ani nenadějem a je tu den před závodem.

Do mých špinavých rukou se dostal projekt. Jak my od tuningu říkáme LIBOVKA. Zrychlení z 0 na 100 něco pod tři vteřiny. Mašina, která za 20 dní objela svět. Něco, co by chtěl každý z Vás. Ale hledal jsem něco, co by se této mašině vyrovnalo. Na našich silnicích je vidět můj druhý objekt denně. Míjíte ho, když jedete do práce, na dovču, nebo Vám dokonce stojí před barákem. Něco, co už má svá léta, ale stále je populární. Já, chudý student z Prahy, jsem dostal do ruky taky LIBOVKU, které říkám Svižnej Krteček. Jo, to bude jízda. S pár auty si to Svižnej Krteček (dále jenom SK) už rozdal na asfaltu, ale s motorkou Yamaha R1 (dále jenom R1)  ještě ne.

Je ráno. Po ztichlé silnici si to kráčí pár sandálů, hlouček dětí se otáčí a z mlhy se vynoří postava, která je jim dobře známá a z které mají strach. Ta postava má něco kolem 180 cm a kráčí si to jako největší frajer. Zastaví se u polorozpadlé budovy a přesně ví co má udělat. Ohlídne se a děti dělají, jako že se nic neděje. Ale děje! Ke konci června se udála tato kapitola. BOJÍTE SE TMY?? „Já prdím na známkování, ale nikde jsem nečetl veselejší příběh než můj :-) a proto jsem tu zpět. Jenom proto, že mě varovali, abych se tu nikdy vícekrát neukazoval a nedělal ostudu."

Když jsem poprvé sednul za motorku, byl jsem ještě malý a mladý capart. Vlastně jsem skoro nedosáhnul nohama na zem a když ano, spálil jsem si lýtka o výfuk. Ano ano, moje první jízda na motorce se udála na Jawě 350. Ale nebojte, naježděno jsem měl minimálně 10 000 km na pionýru (pro neznalé to je to, co hodně křičí, hodně kouří, hodně smrdí, hodně žere a v konečném důsledku vůbec nejede). Proto se nedá říct, že moje první jízda na motorce byla učící.

Baví mě fotografování a dá se říci, že je mým velkým koníčkem. Neméně velkým a mým dalším koníčkem je cestování. Je bezva, když se takto mohou koníčky doplňovat, což je v tomto případě zřejmé. Člověk poznává nové krajiny, nová města, lidi a dokumentuje to fotografií. Jenže situace graduje tím, že můj v této úvaze uvedený jako druhý koníček, uskutečňuji pomocí koníčku třetího, a tím je jízda na motocyklu. Abych to shrnul, rád cestuji na motorce, poznávám nové oblasti a rád je fotím. Zní ho hezky a jednoduše, ale opak je pravdou. Zdánlivě doplňující se koníčci na sebe ve skutečnosti žárlí a soupeří, kdo bude na prvním místě!

Můj první a zatím poslední příspěvek byl poděs (naleznete ho na konci článku, pozn. admin.). Nejsem žádnej motorkář, kterej procestoval na mašině mnoho zemí, seděl na ní mnoho hodin a omačkal si p...l. Především se chci omluvit už předem za nějaké mé výrazy a pravopisné chyby. Inu, matka příroda tomu tak chtěla, tak jsem se to naučil a tak to !!!MYSLETE NA NÁSLEDKY!!! prostě je.