Na začátku července vyšel státní svátek tak dobře, že víkend prodloužil o další dva dny volna. Za týden mě sice čekala dovolená ve Švýcarsku, ale říkal jsem si, že sezóna je příliš krátká na to, abych takovou příležitost nevyužil a někam nevyrazil. Napadlo mě projet Slovensko a proto jsem oslovil kamaráda Feliku, zda by nějakou zajímavou vyjížďku nenaplánoval. S nadšením se toho ujal a můžu říct, že se mu to opravdu povedlo!

Stejně jako minulé roky, i letos, v roce 2009 jsme využili květnové svátky k větší projížďce po zemi našich východních sousedů. Po minulých květnových výletech s velkou účastí, se dalo očekávat, že nás vyjede řádná kolona. A skutečně letos dosáhl počet účastníků doposud rekordních 11 motocyklů a 19 osob. (Už bychom pomalu mohli založit cestovku - Moto Kunčice Tour).

Možná se zdá podtitulek tohoto cestopisu přehnaný, ale pokud se čtenář ohlédne po našich cestopisech z roku 2008, jistě mi dá za pravdu. Propršela nám část krušnohorské jízdy, na Slovensku jsme liják přečkali v kolibě, pohoří Durmitor jsme navštívili dvakrát během třech týdnů také v dešti, v Alpách nás dokonce potkal sníh a jak to vypadalo v druhé půli srpna při našem průzkumu moravsko-slovenského pomezí se dočtete níže.

Květnový svátek osvobození opět pomyslně prodloužil jarní víkend a tak bylo škoda ho nevyužít. Z roku 2006 jsme měli rest z cesty na Oravu, kdy nás počasí donutilo změnit plány a místo hor na severu Slovenska, jsme navštívili pouze termály na jihu v Podhájské.

Svou první cestu jsem si naplánoval na Slovensko. Rád bych se podíval na bývalé tatranské lesy na Malé Fatře. Plán zní:" vyjet v pátek 30.5.08 a dojet do Velkých Losin. Druhý den projet Polsko - podívat se na Tatry z jejich strany - přejet na Slovensko do pohoří Roháče. A třetí den 1.6.08 zpět domů do Blešna u Hradce Králové.

Další rok volíme opět stejný směr. Měl jsem původně v plánu Rakousko a Alpy, ovšem vzhledem k počasí které vládlo směrem na západ (povodně, bouřky, déšť), volím opačnou světovou stranu. Ukázalo se že to byl dobrý tah.

Tohle byla moje první velká cesta za hranice na mašině. Důvodů proč zrovna do Tater bylo několik. V mládí sem tam byl několikrát a vždycky sem tam rád jezdil. Jsou to pro nás nejpřístupnější opravdové velehory. Rozumná vzdálenost (nějakých 400km). A samozřejmě ceny, i když jak kde. Ale proti Alpám je to levná atraktivní dovolená. No a taky to měla být průprava na plánované Chorvatsko.

Sobota, 30.6.07
Věci už máme sbalené, ale ještě čekáme, až dorazí potenciální kupec na naší starou VFR 750. Kolem desáté doráží a někdy zhruba po jedenácté si odváží „naší“ VeFeRku. Dave ještě naposledy „zapláče“ a rozloučí se se svou „milenkou“ a pak už nezbývá, než doladit poslední detaily, sbalit ještě posledních pár věcí, nandat všechny tři kufry a navrch ještě karibabky a stativ a tím přeměnit naší červenou VFR 800 na takový malý tank.

Celá tahle dovolená začala již 24 hodin před vlastním odjezdem. To jsme ještě byli s manželkou v Srbsku a ke snídani jsme tam dostali delikatesní párečky. Byla to fakt bašta, to se nedá popřít, ale že bychom chtěli poznat všechny záchody na benzínkách při přesunu do ČR, to v plánu nebylo. Taková banalita mě však nemůže odradit.

Kdo by to čekal … To Vám bylo tak: Jeden klučina od nás z vesnice se po několika letech vrátil z Ameriky a protože mu zbývalo něco peněz a na motorku byl taky jak se patří natěšenej, netrvalo dlouho a za několik týdnů měl v garáži hned dvě. Chrómem ověnčeného Road Stara (americká obdoba Wild Stara) a výkonem nadupaného Ninju. Jednou takhle na večer, někdy koncem března, se mi přijel pochlubit, jaký na tu svou „žabičku“ koupil pěkný tašky, a že by je to chtělo hned vyzkoušet…