Tibet - země osobitých lidí, mystického kouzla, věčných poutníků a tajemného buddhismu - mne lákal odjakživa. Doslova jsem hltal knihy jako Sedm let v Tibetu, Cesta Pařížanky do Lhasy nebo Himalájští tygři. A tak poté, co jsem projel na legendárním motocyklu Royal Enfield indický Himaláj a Nepál, byl Tibet dalším logickým pokračováním.

Discas oportet, quamdiu est, quod nescias, red-eo per aspera ad astra. Sic erat in fatis……….Vae victis!

Je třeba učit se tak dlouho, dokud trvá tvoje neznalost, dostat se přes překážky ke hvězdám. Tak určil osud………..běda poraženým!

Nepál odjakživa patřil k jedním z vysněným cílů, kam jsem se chtěl podívat. Knížky jako Himalájští tygři, Kdo neriskuje, nevyhraje, Moje osmitisícovky,… jsem hltal s tím, že se do popisovaných částí světa asi nikdy nepodívám. Naštěstí svět se mění v náš prospěch a navštívit Nepál není v dnešní době vlastně žádný problém. Chce to dát dohromady partičku kámošů stejného ražení, všichni musí mít chuť navštívit stejnou destinaci, mít na to čas a peníze a to vše ke všemu ve stejnou dobu.

Tak je to tady. Další cesta je za dveřmi. Tentokrát se Vojta vydá na své Čezetě z roku 1962 přes Balkán a Turecko do Íránu, někdejší Persie. V článku není klasický cestopis, ale uveřejňují se tam aktuální SMS zprávy z cesty - článek se bude průběžně aktualizovat!!

Hlavní město druhého nejlidnatějšího státu světa – Indie, asi dvanáctimilionové Dillí, je startem a cílem výletu naší šestičlenné partičky, jenž se dala dohromady během půlroku v cestovce Rajbas. Vyjet správným směrem z jednoho z největších měst světa v dopravní špičce na strojích obtěžkaných batohy a navzájem se neztratit je téměř nereálný úkol.

Z Na cestu dlouhou 13 000 km jsme se vydali z Býště 14.7.2008. První zastávkou jsou Holice, babička pro nás má na cestu buchty. Ve 20:39 vyjíždíme z Holic na východ. Kdesi v dálce, na samém konci světa, nás očekává legendární dálnovýchodní přístav Vladivostok.

Pátek 23.6., 30174

Tak jsem se konečně dočkal. Den odjezdu nastal, já ráno vstal, zabalil a ještě volal Milhausovi, neboť se mi zdálo, že mám těch papírů nějak málo na to, že jsem kolem nich více než dva měsíce běhal. Nicméně všechno je v pohodě, tak pořešit zedníky na baráku a hurá na Moravu.

Den první – 8.6. – úterý - Polsko
Jsme 200 km od Polsko-Litevských hranic. Najeto něco málo přes 600 km.
Vyjeli jsme po půl šesté ráno, na hranicích již volno, bez čekání. V Polsku za hranicemi stojí benzín cca 3 zloté, dále v Polsku pak cca 3,9 zlotých. 200 km od hranic jsme se museli vracet, zajeli jsme si asi 40 km. Přes Waršavu byla tradičně zácpa + objížďka. Město jsme projížděli 1 hodinu na jedničku a dvojku! Motory vařily! Teď je večer, devět hodin, všude v lese je plno mravenců a komárů. Budeme spát jen ve spacácích bez stanu.

Po projetí pobaltských států jsme opět zatoužili po horách. Mezi nejneodolatelnější patří z našeho pohledu Karpaty, ale abychom se s Rumunskem neopakovali, tak padla volba na sousední Bulharsko, čímž jsme zabili dvě mouchy jednou ranou – znovu se podíváme do Rumunska, ale přibude nám další cestovatelský zářez na pažbě. A proč to rovnou nenatáhnout do Asie, když Istanbul je tak blízko? A tak jsme na našich čtyřech Jawách 350 a jednom BMW F 650 šli v srpnu 2005 do toho.

Casu jsem mel hodne, financi vsak nikoliv, takze jsem chtel zajet nekam ne az tak daleko, ale taky jsem chtel videt neco jineho. Nakonec volba padla na Turecko. Spolecnikem v me ceste by³a osvedcena Jawka 350/640. V roce 2005 zvladla delsi dovolenou, takze Turecko nemuze byt nic, co by Jawka nezvladla. Snad ;)