Cez zimu som plánoval pár cieľov, ktoré by som cez leto na mojom varadere rád navštívil. Boli to Sicília, Rumunsko, Estónsko a Alpy. Prvé dva plány mám za sebou. Tak som sa po dlhšej úvahe rozhodol, že sa s vami podelím s pocitmi a zážitkami aj keď nemám spisovateľské črevo. Hádam to nejako prelusknete.

Zdar cestovatelé :-) . Hledám nějakého dobrodruha, který se nemá strach vydat do Albánie a okolních zemí. Už pár roků cestuji a letos jsem měl vyrazit taky, bohužel se mi to nepovedlo z důvodů poruchy motorky a ještě, že nikdo nechtěl jet se mnou. Najde se někdo kdo by jel ? Ujedeme cca do 5000 km a projedem krásnou přírodu.

Slovensko – Maďarsko - Bosna a Hercegovina – Chorvatsko – Slovinsko - Rakousko

Týden před odjezdem to vypadalo, jak kdyby se nikam nejelo...žádné pořádné přípravy a plánování. Věděli jsme jen, že cílové místo je starobylé přístavní město Dubrovník nacházející se ve spodním cípu Chorvatska. Balil jsem se na poslední chvíli večer před odjezdem....

Poslední fotkou předcházející "norské" galerie nemusel být globus na severním mysu. Zvídavý čtenář si určitě položil otázku: "Jak se ten magor dostal domů?". Samozřejmě, že na dvou kolech. Jenže zpáteční cesta nevedla hornatým a fjordovitým Norskem, ani plochým a jezernatým Finskem a ani Švédskem, o kterým vím hlavně to, že tam jsou samé dlouhonohé blondýny. Poljarnyj, Zapoljarnyj, Severomorsk, Murmansk - to byla ta výzva. Domů se pojede přes Rossiu! A to je důvod pro samostatný příběh .

Tak jsme si takhle někdy od začátku jara s Davidem říkali, že by jsme  hodili očko kamsi do Polska, Litvy, no prostě jen tak na pět dní se kouknout na kousek Pobaltí. Jelikož jsem byl od rána do večera v práci, nebyl čas zjistit cokoliv o dané oblasti, takže jsem se do toho pustil asi tak týden před naplánovaným odjezdem.    

Je 23.6.2007 a my si v klidu vyrážíme na dovolenou. Počasí nám přeje, je slunečno kolem 30 °C. Jedeme přes přechod Halámky na Wien. Po promotání městem pokračujeme směr Sárvár a Keszthely ležící ve spodní části Balatonu. Tady proběhne první svačinka a jedeme dál na Pécs a přes přechod D. Miholjac se ocitáme v Chorvatsku.

Celá akce začíná na benzince JET v Olomouci směr Hranice na Moravě. Vyjíždíme kolem 10.00. Ještě tankujeme a vyrážíme na cestu. Cesta probíhá v poklidu, žádné problémy, na poslední benzině u nás bereme plnou nádrž a pak už vyrážíme na Slovensko.

To jsem se takhle jednou rozhodl, že já, Vojtěch Hlásný, podniknu cestu na motorce na Krym. Začal jsem se učit rusky, shánět peníze a motorku. Vzhledem k tomu, že jsem se narodil 14.2.1990, bylo potřeba najít někoho, kdo pojede se mnou. Naštěstí mám šest sourozenců, a tak nebylo těžké přesvědčit bratra Filipa.

Spěšně se balím. Kufry na motorku se mi ale pořád zdají poloprázdné, tak beru další věci, které by se mi mohli cestou hodit. Nakonec mám věci ve dvou postraních kufrech a malém batůžku. Beru taky stan, spacák a karimatku. Rozhodl jsem se taky že otestuju nemok co jsem zakoupil v Lídlu. S kamarádem Zajdou opouštím ve 13.30 své rodné město a vydávám se vstříc své nejdelší cestě na motorce.

Cestu na jih Evropy, na část Balkánského poloostrova, jsme plánovali již od loňska. Chtěli jsme poznat Albánii doposud divokou a nezasaženou komercí a globalizací. Jak rychle se mění svět, tak rychle se mění i Albánie. Faktem je, že na horách ještě naleznete téměř původní stav, ale i v nejzapadlejším vesnickém krámku už koupíte Coca Colu či tyčinku Snickers. Na cestu jsme vyjeli tři :