V minulosti jsme Švýcarskem vždy jen projížděli, byla to pro nás dosud neprobádaná země a proto jsme se letos rozhodli vyrazit právě sem. Nebylo to jen Švýcarsko, výlet byl lehce okořeněn návštěvou Itálie a Francie. Po roční přestávce jsme se opět sešli v tradiční cestovatelské sestavě, nováčky byli Petova (skoro) žena Martina a Pavel, který se vydal autem.

Plánujem cestu do východnej časti Švajčiarska ( St.Moritz, Andermat, Belinzona, Splugenpass ) + časť Talianska a hľadám niekoho kto by so mnou absolvoval týždňovú cestu. Na požiadanie zašlem plánovanú trasu.

V květnu 2007 jsme si s manželkou vzali týden volna, a rozhodli jsme se zavítat do země Helvétského kříže a to přímo do mekky boháčů, do známého zimního střediska Sankt Moritz.

V minulých letech jsem vždy už nejpozději během přelomu zimy a jara věděl kam a kdy pojedeme. Letos tomu bylo jinak. Nějak jsem stále nenacházel čas na plánování a tak se nástin letošní dovolené zrodil až začátkem června... Rozhodli jsme se, že v půli července trošku prozkoumáme nejzápadnější rakouskou spolkovou zemi - Voralberg a samozřejmě okolí, které nabízí mnoho variant výletů... Jako základnu jsme vybrali penzion v Damüls - prakticky ve středu Voralberska.

V letošním roce jsme uskutečnili několik změn. Tak jen stručně:

1. 1. Výměna motocyklu a sice Honda ST Pan European 1100
2. 2. Docela nové uspořádání batožiny
3. 3. Cestujeme podle GPS navigace. Řikáme jí Zuzana
4. 4. Ale co hlavně! Vezeme nového pasažéra, fretku Kesinku . .

2. 7. 2004 v 16 hod - odjezd ze Šindláku. Na startu stojí: Honza > Kawa Tengai, Hanka > GS 500, Pepa > FJR 1300, Barča > XJR 1200, Lucka > Hornet 900 a já s Lenkou > Fazer 600. Jedu se ještě na zkoušku projet, jestli jsem dostatečně přitvrdil zadek. OK. Hanka se ještě taky jede projet. Proč? Aby sebou i motorkou při zastavování před naším baráčkem švihla na zem. Pepův komentář: „Hanka s uchem na asfaltě poslouchá, jestli nejede náklaďák.“ Naštěstí bez následků. To nám to pěkně začíná :-)

Po loňské cestě na Grossglockner už nám bylo jasný, proč si lidi kupují motorky a jezdí s nimi do Alp. A jelikož my motorky máme a v těch horách jsme už jednou byli, byla jen otázka času kdy se tam vrátíme…

26.červenec - den pátý, 65km

Den pobytu druhý. Cíl dne je jasný: dobýt nepokořený průsmyk San Bernardino. Ráno jsme si přispali, nebylo kam spěchat, vždy» průsmyk máme téměř za humny. Nejdříve se vymotat z našeho půvabného útočiště, pak hned na dálnici a strmě vzhůru, k tunelu. Za tunelem sjíždíme na San Bernardino Pass (na téhle straně tunelu se totiž mluví německy) a opět strmě vzhůru. Brzy si všímáme neobvyklých "architektonicky vzácných" výdechů ventilace tunelu, na něž nás upozornil Martin. Tak nějak si představujeme soulad techniky s přírodou :o)

Přípravy na tuto velkolepou akci začaly již 14. května, kdy jsme se všichni prvně sjeli u Jeníka v Bílé Třemešné (BT), abychom u táboráku prodiskutovali očekávané nástrahy. Plánováním trasy byl pověřen Martin, který se úkolu zhostil na výbornou s hvězdičkou. Zajištění ubytování organizovala Eva, koordinátorem celé akce pak byl jednomyslně nevědomky vybrán Jeník.

(22.7. - 30.7.2005)