Den 10., pondělí, 2.7. 2007, 72441 – 72638, 197 km

V noci leje, takže když v sedm vstávám, je mi jasné, že teď rozhodně balit nebudu. Čekáme asi do devíti, jestli se to nezlepší a opravdu, přestává hustě pršet a je z toho spíše jen takový lehký deštíček. Snídani se děláme pod markýzou vedle stojícího neobydleného karavanu, přístřeší s nám sdílejí dva Němci, jeden na starším K1100RS a druhý na čtyřventilovém R1100RT. Trochu kecáme, chlapci umí anglicky.

Den 5., středa 27.6.2007, 71838 – 72002, 164 km

Ráno se vyhrabáváme asi v deset a jedeme směrem do průsmyku Mont Cenis. Ten se nalézá ve výšce cca 2081m a je zajímavý tím, že se v něm nachází přehrada Lac du Mont Cenis. V jejích vodách zůstalo část řetězce italských opevnění, kterými se pro změnu chránili proti Francouzům. Přece jenom je to široko daleko nejpohodlnější cesta přes hory.

V roce 2007 jsem plánoval tři cesty: s Bertíkem do Piemontu na endurech, s Jirkou Bašným do Rumunska a s Danem do Francie na maginotku. Nakonec tomu osud chtěl, že zůstalo jenom u té cesty poslední a i u té jsem hodně dlouho nevěřil, že se uskuteční. Já jsem byl ready, ale Danova „Dračice“ FJRka ještě týden před cestou nejezdila.

Cestu do Francie jsme měli s manželkou naplánovanou již před třemi roky, ale bohužel pracovní povinnosti nám tenkrát nedovolila cestu uskutečnit. Koncem léta v roce 2007 jsem se mohl uvolnit na pár dní v práci a tak jsme se rozhodli jet do Francie. Měli jsme na to sice jen 10 dní, ale řekli jsme si, že prostě pojedeme a když už to bude na „knop“ prostě se vrátíme.

Po úspěšné ceste v roce 2008 do Chorvatska na Makarskou jsem zvažoval další cestu a pokud možno ještě odvážnější. Ani nevím proč mě napadlo Monako. Od té chvíle jsem už nad ničím jiným neuvažoval. Začal jsem plánovat trasu a pravděpodobné denní etapy. Cesty přes Alpy jsem se trošku bál a proto jsem navrhl objížďku směrem na Benátky, která měla hlavní vrcholy Alp objíždět a cestou zpět přímo přes Švýcarsko. Oba stroje 550 a 555 jsem před jízdou dobře připravil. Dostaly nové pneu, ložiska a písty.

Není vždy třeba za krásami tohoto světa absolvovat tisíce a tisíce kilometrů, ale chtěli jsme poznat místa nám vzdálenější, zajímala nás místa, kde obě světové války zanechaly své nesmazatelné stopy, místa která díky našim západním sousedům jsou prosáklá lidskou krví, která je tam cítit ještě dnes. A tak konečně nastal ten den D a my se vydali vstříc daleké Francii.

Tak jak to probíhalo letos :-) - na přelomu dubna a června jsme se s Mončou rozhodli zajet opět do Voralbergu, pěšky si projít okolní hory, navštívit Rýnské vodopády, poté strávit pár dní v penzionu blízko Churu a projet blízké průsmyky. Nicméně člověk míní, zdraví mění. Monče se vrátili zdravotní problémy a 14 dní před naplánovaným odjezdem bylo jasné, že nikam nemůže...

Zdolávání vysoko položených horských sedel, kroužení kolem pobřeží Středozemního moře, návštěvy historických a vojenských památek …a nejen to by mohlo charakterizovat naší letošní dovolenou. Vyjeli jsme celkem tři – malé a velké XJ, doprovázené Hondou Africa. V den odjezdu nebyla předpověď počasí v místech, které měly být naším cílem, příliš optimistická.

Proč jsme se rozhodli navštívit Korsický ostrov, mělo hnedle několik důvodů, kterými ostatně musím začít. Někdy od poloviny zimy 08 si tak básníme, že by jsme mohli uskutečnit výpravu na Kavkaz a zblízka se podívat na nejvyšší horu Velkého Kavkazu Elbrus (5642). Jenže ono se to tak básní u píva, ale skutečnost je úplně jiná.

Myslím si, že každý motorkář při první návštěvě Alp si je zamiloval. Proto i my a naše věrná Yamaha Virago 1100 jsme je nemohli vynechat z naší dovolené. Datum výjezdu byl v časných hodinách 30.7.2007 a příjezd před půlnocí 13.8.2007. Celou dovolenou jsme rozdělili na tři území, kde jsme v centru našeho zájmu nocovali, abychom stále nemuseli balit – Valaiské Alpy ve Švýcarsku a oblast Avignonu a Grasse ve francouzském Provence.